HISTORIE (před příchodem Španělů)

O počátcích historie kakaa se doposud vedou spory. Není zcela jasné odkud přesně planý kakaovník pochází, kde byl poprvé domestikován a jak dlouho je účelně pěstován. Existuje však mnoho archeologických nálezů, které dokazují, že kakao je součástí každodenního života původních amerických obyvatel již tisíce let.

Z hlediska historie kakaa se nejčastěji hovoří o Aztécích, kteří opravdu byli nejznámější konzumenti kakaa. Je to také proto, že díky jejich střetu s kolonizátory ze Španělska, se kakao rozšířilo i na jiné kontinenty, než je Amerika. Nicméně další dvě historicky významné kultury – Olmékové a Máyové – využívaly blahodárných účinků kakaa již dávno před nimi. Nebyly to však stále zcela první lidé, kteří kakao znali. Na nádobách z dob předolmécké kultury zvané Mokaya ( 1900 – 1700 př.n.l.) byly zjištěny pozůstatky Theobrominu. Je tedy možné, že již oni uměli z bobů připravit nápoj? Dále například studie časopisu Nature, ecology and evolution z roku 2018 identifikovala zbytky kakaa v archeologickém nalezišti v Ekvadoru, jehož stáří bylo určeno na 5 300 let. Jedná se však o tak staré kultury, že se z jejich dob dochovalo opravdu málo nálezů. Je proto opravdu těžké říci, zda již kakaovník cíleně pěstovaly a jak úzce byl spjat s jejich běžným životem. V budoucnu se však určitě můžeme těšit na nové nálezy, které nám o historii této komodity poví více.

Olmékové ( 1500 – 400 př. n. l)

Olmékové jsou patrně první velkou civilizací, u které víme, že byla s kakaem silně spjata. Jednalo se o vyspělé jedince, kteří obývali oblasti dnešního Mexika.

Z dob vlády Olméků je dochováno velice málo dat a artefaktů. Mezi nejznámější památky patří záhadné olmécké hlavy, které byly vytasané do čediče. O Olmécké kultuře a tedy i o samotném kakau toho není moc známo, ale i tak nám tato civilizace zanechala zajímavé informace. Příkladem je nalezená olmécká keramika, uvnitř které byly analýzou detekovány zbytky kakaa. Kakao se také našlo mezi pozůstatky pohřbených obětí, což by vypovídalo o propojení kakaa a obětních rituálů. Přičemž fascinace kakaem, jeho silná vazba k náboženství a obětní rituály jsou prokázané později i mezi Máyi a Aztéky. Olmékové uctívali řadu božstev, mezi které patřil i Opeřený had (tzv. Quetzalcoatl). Legenda o Quetzalcoatlovi praví, že donesl kakaovník z ráje na zem a naučil lid o rostlinu pečovat a z plodů připravovat nápoj.

Olmékové byli velice schopnými zemědělci, čemuž dopomáhalo i příznivé klima Střední Ameriky. Můžeme tedy spekulovat o tom, že kakaovník již účelně pěstovali. Byly také zdatnými obchodníky, kteří udržovali mnoho obchodních kontaktů. Mezi jejich směnné komodity patřilo i kakao. Olmékům je také přisuzováno pojmenování kakaovníku slovem kakawa.

 Záhadné olmécké hlavy + Piktogram kakawa.

Máyové ( 2500 př.n.l. - 900 n.l.)

Máyové jsou nositelé kultury odvozené od Olméků. Původně kakao neznali, nebo ho znali z dovozu. Obývali a zkoumali úrodné lesy a pralesy Střední Ameriky. Postupem času vybudovali velice bohatou a vyspělou populaci. Stavěli honosná města, rozvíjeli umění a architekturu, ve kterých bylo často zahrnuté téma kakaa. Díky mnoha dochovaným freskám, nádobám a textům víme, že kakao mělo pro Máye velice duchovní charakter.

Malba zobrazující Máye konzumující kakaový nápoj +  Malba z máyské vázy. Zobrazuje panovníka, před kterým je kakaový nápoj. Malba zachycuje obchodování s kakaem, nebo panovníka testujícího kakaový nápoj.

Figurka držící kakaové lusky.

Čokoláda byla součástí máyských slavností a rituálů. Pořádali oslavy „Bohů kakaa“, během kterých jim byly darovány plody kakaa a často i živé oběti. Dále rituály podobné křtu. Děti při nich byly pomazány vodou s květinami a nadrcenými boby. Čokoláda nechyběla ani na svatbách, kde se připíjelo kakaovým nápojem. Boby bývaly i součástí svatebních darů. Všechny tyto slavnosti byly velice drahé a určené jen pro nejvyšší vrstvy. V průběhu se jedlo a pil se kakaový nápoj.

Máyská váza na kakaový nápoj, na které lze vidět piktogram Kakawa. + Detail piktogramu kakawa.

Největší spotřeba máyského kakaa byla tedy na přípravu kakaového nápoje, jehož chuť si užívali jen lidé z nejvyšších vrstev. Máyská elita si žila opravdu dobře, o čemž vypovídají jejich hrobky plné pokladů, nádob s jídlem a nádob s nápisem kakawa, určených právě pro kakao. Tyto nádoby sloužily k přípravě kakaového nápoje, k jeho míchání, přelévání a uchování. Máyové měli několik způsobů, jak nápoj připravit. Nejpodstatnější však byla jeho pěna, které máyské ženy dosáhly tím, že nápoj z výšky přelévaly z jedné nádoby do druhé, a to tak dlouho, dokud nebyl pořádně našlehaný. Tomuto kroku však ještě předcházel dlouhý postup přípravy bobů, jejich pražení, drcení, míchání s vodou… Kakaový nápoj si ochucovali kořením a vanilkou a pili ho jak teplý, tak i studený. Připravovali také odlišný pro Bohy a odlišný pro sebe. Nicméně, kakao se využívalo i v jiných podobách. Bylo používáno jako „ochucovadlo“, také přidáváno do kukuřičné kaše, díky které máyové získávali potřebný přísun kalorií. Boby sloužily i jako platidlo. Například za deset bobů jste si mohli pořídit králíka. Byli jimi placeni i někteří pracující jedinci (např. nosiči). Není tedy divu, že se nalezly i padělky bobů vyrobené z hlíny.

Máyská nádoba na kakaový nápoj, kde je zobrazeno přelévání nápoje z jedné nádoby do druhé. + Detail obrázku z nádoby.

Po Máyích se dochovaly i psané texty. Některé z nich se mimo jiné zabývaly i kakaem. Tyto písemnosti zaznamenávali na papír z kůry stromů. Ten lehce podléhal vlivům času a podnebí, a proto se jich dochovalo jen málo. Jeden z nich je například Drážďanský kodex, jež je zaznamenán na kůře fíkovníku. Zabývá se astrologií, 260ti – denním kalendářem, popisuje významné dny a oslavy. V několika jeho částech jsou vyobrazeni bohové, kteří mají v rukách kakaové boby, či celé kakaové lusky. Popisuje i cestu boha Opossunme nesoucího boha deště, kterému bylo potravou při putování kakao. Máyové s kakaem také obchodovali, což se dozvídáme v dalším Madridském kodexu. V jednom jeho oddílu, který se týká kočovných kmenů a jejich bohů, se dozvídáme o převážení kakaových bobů obchodníky.

Drážďanský kodex.

Ke konci 9. stol. byli Májové na svém vrcholu. Přelidnění a zhoršení životních podmínek je donutilo se odstěhovat z pralesů pryč. Později také čelili útokům nové civilizace Toltéků, kteří ovládli většinu střední Ameriky. V těchto místech se pak vedly časté boje o území a docházelo i k vnitřním bojům mezi samotnými Toltéky. Cílem bylo získání nadvlády nad plantážemi kakaovníků, nebo navázání styků s těmi, kdo jim vládnou. V těchto dobách bylo nejvýznamnější částí Tichomoří Xoconochco (Španěly zkomolené na Soconusco), které bylo později středem zájmu Aztéků. Rostlo zde prvotřídní kakao, které mělo až do 19. stol. pověst nejlepšího kakaa. Další významnou oblastí byla Chontalpa, kde se bohatě obchodovalo s kakaem. Máyové šli do ústraní. Někteří z nich, žijící v oblastech, kde se kakaovníkům nedařilo, si i přesto našli způsob, jak kakaovník pěstovat. Udržovali je ve vlhkých jámách, kam přidali půdu bohatou na živiny. Kakaovník se jim dařilo pěstovat, ale neplodil tolik lusků. Je to však známka vyspělého hospodaření.

Aztékové ( 1. pol. 15 stol. - 1. pol. 16 stol.)

Aztékové jsou často vyobrazováni jako násilný národ. Jedná se ale o civilizaci s bohatou kulturou, pro níž mělo kakao duchovní, kulturní a náboženský význam a právě kvůli nim zná čokoládu celý svět. Je tomu tak díky jejich setkání se Španěly. Příchod Španělů sice znamenal aztéckou zkázu, ale napomohl k uchování mnoha informací o této exotické kultuře a také kakau. Španěle byli odlišností Aztéků fascinováni. Proto je pozorovali a dělali záznamy o jejich kultuře. Díky tomu bylo sepsáno mnoho kodexů a dokumentů. Později se španělští mniši naučili jejich jazyk nahuatl a mohli s nimi i komunikovat. Tím získali mnoho informací o jejich životě před příchodem Španělů.

Azécký sluneční kámen, často mylně nazývaný jako aztécký kalendář. Jedná se čedičový disk o průměru 3,5 m a váze 24 tun, který pravděpodobně sloužil ke krvavým rituálům. Nyní vystaven v Národním antropologickém muzeu v Mexico City.

Aztékové připutovali do mexického údolí začátkem 14. stol.. Zde narazili na tamní obyvatele – vyspělé potomky Toltéků. Někteří se stali jejich otroky, většina však byla vyhnána na ostrovy jezera Texcoco, které se rozkládalo v oblasti dnešního Mexico City a ve své původní rozloze již neexistuje. Životní podmínky na těchto jezerních ostrovech nebyly moc přívětivé, a proto zde Aztéky neohrožoval nikdo, kdo by si chtěl nárokovat jejich území. Měli tedy čas budovat své slavné město Tenochtitlan, které v dobách největšího rozkvětu patřilo mezi největší města světa. Aztékové začali nabývat na síle a postupně si podmanili velkou část střední Ameriky. Nepodmanili si ale Máye, a to hlavně proto, že s nimi začali mít výnosné obchodní styky. Později získali i významnou oblast Xocohonco, známou pro své prvotřídní kakao. Aztékové budovali vesnice i města, ve kterých byly striktně dodržovány zákony. Obyvatelstvo bylo rozdělené do tříd. Přičemž třída pánů měla moc nad pracujícími, prostými lidmi. Pro lidi z nižších vrstev platila i omezení ohledně nošení ozdob, určitých druhů oděvů, konzumace kakaa... Všem vládl jeden posvátný vladař, na něhož se nesmělo sahat ani dívat. Obýval luxusní palác s posluhujícími a vybranou etikou chování. Součástí paláce byli i speciální sklady, mezi nimiž byl jeden určený přímo pro kakao. Sušené boby se zde skladovaly v koších nebo pytlech a byly využívány především na výrobu nápoje. Jejich denní spotřeba byla obrovská. Sám panovník vypil několik nápojů denně, také válečníci jej pravidelně dostávali. Boby ale byly využívány i na výplaty a jiné výdaje.

Pyramida Slunce v Teotihuacánu. + Aztécké třídní rozdělení

Kakaové boby pro Aztéky představovali velké bohatství. Kvůli špatným podnebním podmínkám je ale nezvládali sami pěstovat. Jezerní ostrovy byly značně bažinatou oblastí, kde se střídaly období sucha a období dešťů, po kterých často následovaly záplavy. V takových podmínkách je tedy nemožné kakaovník pěstovat. I když později Aztékům patřily oblasti, kde se kakaovníkům dařilo, nezvládali jich vyprodukovat tolik, kolik jich spotřebovali. Boby získávali obchodováním, z daní od okolních zemí, nebo jako kořist z válečných konfliktů. O značný přísun bobů se postarali dálkový obchodníci Pochteca. Jednalo se o elitní obchodníky, kteří představovali jednu ze skupin aztécké třídní společnosti. Měli zásadní vliv na šíření kakaa pomocí dálkového obchodu. Obchodovali hlavně s exotickým zbožím (zlato, kožešiny, kak. boby…), které rozváželi mezi různými městy, kmeny i civilizacemi. Často představovali jedinou možnost, jak se k takovému „luxusnímu“ zboží dostat. Kupříkladu sami Aztékové prahli po exotických květech „z dovozu“, které přidávali do čokoládového nápoje. Pochteca vytvářeli vlastní cechy, které měli své bohy, zvyky… Patřili k vyšším vrstvám, měli tedy nárok dopřávat si kakaový nápoj. Vždy po návratu z cest pořádali bohaté „rauty“ doprovázené rituály a pitím čokolády.

Vyobrazení aztéckých obchodníku Pochteca ve Florentýnském kodexu od španělského mnicha Bernardina de Sahagúna.

Výjimečnost kakaa v aztécké kultuře potvrzuje i to, že se kakaové boby využívaly jako měna. Boby představují velice efektivní formu placení. Jsou trvanlivé, dobře se rozšiřují a již jako surovina měly velmi vyhlášenou povahu (božský původ, cenný kakaový nápoj…). K tomu všemu se díky vzhledu a vůni daly lehce odlišit od jiných semen. Může se tedy zdát, že se jednalo o lehce získatelnou měnu. Dalo by se doslova říci, že v těchto dobách peníze rostly na stromech. Ale samotný kakaovník nebylo jednoduché pěstovat. Navíc, jak je již zmíněno výše, Aztékové boby získávali především z dovozu, daní a obchodu. Nejednalo se tedy o běžnou surovinu. Není tedy divu, že i zde se nalezly padělky bobů z hlíny, nebo například z vybroušených pecek avokáda. Když si tedy Aztékové pochutnávali na kakaovém nápoji, pili v podstatě opravdové peníze.

Soška ze sopečného kamene. Zobrazuje aztéckého muže nesoucího kakaový lusk. Zřejmě se jedná o obchodníka s boby. Nyní uložen v Brooklynském muzeu umění.

Aztécký kakaový nápoj měl mnoho podob. Pil se teplý i studený, čistý, nebo s drcenou kukuřicí a jinými semeny... Byl ochucován vanilkou, chilli, medem. Přidávaly se i exotické květy. Příprava nápoje se shodovala s metodou Máyů. Kakaovou drť míchaly s teplou vodou, následně se nápoj přeléval z jedné nádoby do druhé tak dlouho, než měl žádoucí pěnu. Samotný nápoj byl symbolem bohatství a luxusu, proto jej mohli pít jen elitní obyvatelé. Přičemž i mezi elitami byly rozdíly. Ti nejvyšší (panovník, kněží) pili nápoj z tykví, nebo pohárků, které bývaly pozlacené a bohatě zdobené. Níže postavené elity (dálkoví obchodnící, válečnící) jej pili z hliněných nádob. Krásně vyobrazený kakaový nápoj lze vidět v Kodexu Tudela, kde jej aztécká žena přelévá z jedné nádoby do druhé. Tudela kodex zaznamenává zvyky, rituály a náboženské obřady Aztéků před příchodem Španělů. Vznikl v 16. století a byl zřejmě napsán pro Evropany. Jeho autor je neznámý.

Žená přelévající kakaová nápoj vyobrazená v kodexu Tudela.

Aztécká kultura byla silně nábožensky zaměřená a samotný kakaovník představoval důležitý náboženský symbol. Důkazem je mnoho archeologický nálezů. Krásný příklad je v Kodexu Féjérvary – Mayer, který je psán obrázkově a popisuje aztécké náboženské události a praktiky. Na úvodní straně kodexu je obrázek kakaovníku umístěného přímo mezi bohy kukuřice a smrti.

Úvodní strana kodexu. + Detail z úvodní strany, kde lze vidět oba bohy, mezi nimiž je kakaovník.

Aztékové věřili ve více božstev. Jeden ze čtyř stvořitelů byl bůh Quetzalcoatl „opeřený had“, který dle mytologie dal kakaové boby Aztékům darem a naučil je s nimi pracovat. Kakao proto mělo silný mýtický charakter a bylo považováno za pokrm bohů. S náboženstvím byl spojený rituál obětování otroka bohům. Jednou do roka byl vybrán otrok s dokonalým tělem, který měl znázorňovat boha Quetzalcoatla. Čtyřicet dní bylo o něho pečováno, nosil krásné oblečení, bohatě jedl a pil kakao. Poté byl obětován.

Zánik Aztéků započal příjezdem Španělů na počátku 16. století. Těm při dobývání pomohli tisíce domorodců, kteří byli nespokojeni s aztéckou nadvládou a jejich otrokařením.